Na spolek Opři se jsem narazila zcela náhodně - myslím, že to bylo v roce 2013, v době, kdy jsem jen matně a zkresleně tušila, jaké děti v dětských domovech žijí, a jak tam vlastně vůbec život vypadá.

Jsem moc vděčná, že jsem díky Opři se mohla mnoho takovýchto dětí opravdu poznat, trávit s nimi čas a tím jim porozumět a snad i trochu pomoci. Ať už šlo o výlety, tábory či doučování, vždycky mě společné chvíle s dětmi bavily i naplňovaly. Díky nim jsem se toho hodně dozvěděla o sobě i o nich, a také se nasměrovala profesně, při studiu psychologie jsem se zaměřila právě na problematiku dětí z náhradních forem péče.