Pochod o Žižkův štít
Místo: Hořice v Podkrkonoší (mapa)
Termín: 24. - 26. dubna 2015
O víkendu 24.-26. dubna 2015 jsme vyrazili na víkend do Hořic v Podkrkonoší na pochod O Žižkův štít. Protože zrovna v tomto termínu měly domovy, se kterými spolupracujeme, mnoho dalších aktivit, nepodařilo se nám žádné děti "ulovit". Akci jsme tedy pojali jako komorní a pozvali na ni děti, které sice žijí ve své rodině, ale část svého dětství prožily v domovech. Pojali jsme to i jako malou odměnu za jejich pravidelnou pomoc na Hauenštejně.
Ale nyní již k akci samotné. Honza vyzvedl a doprovodil Pavla s Lenkou k Míše, kde už čekala i Martina a vyrazili jsme směr Podkrkonoší. V Hořicích jsme přijali pozvání ubytovat se u paní Niny Maiksnerové, která je jednou z organizátorek celého pochodu. Jen co jsme se ubytovali, Lenka připravila výborný salát ,Pavel nachystal oheň k opékání buřtíků a Míša připravila hermelíny a žampiony ke grilování. U ohýnku jsme chvilku popovídali s paní Ninou a pak se k nám ještě přidala Markéta s Martinem. Když už nám byla u ohýnku zima, odebrali jsme se dovnitř, kde si děti vyzkoušely balancování na trakčním lůžku.
Ráno jsme posnídali na prosluněné zahrádce, pomazlili králíky, popadli psy a vyrazili na start. Psů byl téměř stejný počet jako nás, dvounohých účastníků, počtem tlapek nás ale překonali. Po registraci jsme se posilnili, čím jiným než hořickým trubičkami a vyrazili. Pavel s Martinem zvolili trasu 25 km a holky si vybraly kratší, patnáctikilometrovou. Pochod se nám podařilo synchronizovat tak, že u kostela na Byšičkách jsme se sešli s klukama a pochod dokončili společně. Poté jsme si dali zasloužený teplý oběd a vyrazili do cíle, kde jsme za odměnu dostali diplom a hořickou trubičku.
Protože se Lence s Pavlem v Hořicích moc líbilo, nabídla Míša alternativu, že se s dětmi zdrží až do neděle. Odvezli jsme tedy Martinu, která bohužel zůstat nemohla, na nádraží a vydali se k Maiksnerům. Zde jsme si odpočinuli mazlením se se zvěřincem a poté nám paní Nina ukázala svůj tajný patent na výrobu vynikajících, vylepšených trubiček. Každý si mohl výrobu vyzkoušet a svůj výtvor zkonzumovat. Po mlsání jsme se vydali zpět k sokolovně, kde paní Nina se svými kamarády hrála na kytaru a zpívala. Koncert 3 kytar a bendža jsme si moc užili a pár písníček si také zazpívali.
Cestou domů jsme se stavili u portálu, místního skvostu sochařského umění, který je bránou na místní hřbitov. Úsměvné bylo, že jsme ke hřbitovu dorazili přesně o půl noci. Pavel neodolal a udělal si svou malou soukromou bojovku procházkou mezi hroby se svíčkami.
V neděli ráno jsme nakoupili zásoby trubiček, s velkými díky se rozloučili a vyrazili směr Čelákovice, kde jsme přepadli Petra, který s námi bohužel jet nemohl, a přivezli jsme mu zásobu trubiček, aby mu to nebylo líto. (50.3697736, 15.6318283)