Koncert Umělci dětem
Místo: Divadlo Broadway (mapa)
Termín: 1. dubna 2013
O plánovaném benefičním koncertu jsme již prostřednictvím našich stránek i sponzorských médií informovali. A jak jsme slíbili, tak se také stalo. Díky nápadu Martina Pošty, pilné práci realizačního týmu a v neposlední řadě vstřícnosti a ochotě vystupujících umělců, se na Velikonoční pondělí, tedy, pro ty, koho tyto svátky míjejí, 1. dubna, členové sdružení, my dobrovolníci a ?naše? děti sešli s širokovou veřejností při večeru plném hudby v divadle Broadway. A kdyby divadlo nebylo pod zemí, energie a dobrá nálady by přetékaly okny.
Hned na úvod si děty mohly zazpívat pro rozjaření nálady s šoumenem Tomášem Traplem, který v písni přivedl do sálu zástup permoníků. Dusot jejich těžkých bot nám zněl v uších ještě ve chvíli, kdy se na pódiu objevil Martin Pošta, jenž se zhostil role moderátora, všechny uvítal a představil naše sdružení a sponzory večera.
Po svém úvodním vstupu Martin přenechal pódium krásné dámě s hlasem jako zvon. Řeč není o nikom jiném než o Monice Absolonové, která nás písněmi přenesla nejdříve ve vtělení královny Elišky na hrad Karlštejn a poté dokonce do starověkého Říma, když se ?proměnila? v legendární Kleopatru.
Jakmile Martin, jenž se po muzikálových písních opět ujal slova, představil možnosti, kterak se lze do sdružení zapojit jako dobrovolník, zahrál nám a zazpíval Kamil Střihavka. Když jsem se během poslouchání kytarových tónů zadívala do tvářiček některých z ?našich? dětí, zejména těch mladších, pojala jsem podezření, že vůbec netušily, že před nimi zpívá sám Ježíš, i když jen muzikálový. Snad za to mohl i výběr písní. Věřím, že se daly vybrat známější, ale i přesto byla kytrová chvilka příjemná a uvolňující.
Kamila Střihavku opět vystřídal Martin Pošta s mluveným slovem. Tentokráte v rychlosti představil dětské domovy, s nimiž jako sdružení spolupracujeme. Jeho slova poté ?stvrdila? Radka Pavlovčinová písní jak jinak než z muzikálu, i když tentokrát se jednalo o mladší tvorbu než předtím, a to o muzikál Quasimodo.
Po krásných tónech zpívaných krásnou dámou se mluveného slova poprvé měli možnost ujmout zástupci dětských domovů. Jako první dostalo možnost představení se Nové Strašecí, a tak jsme se přímo z úst ředitele Mgr. Alexandra Krška a strašecké svěřenkyně Gábiny mohli dozvědět něco o historii i současnosti domova.
A hned potom si pro sebe pódium a následně téměř celé hlediště ukradl Vilda Čok a všechny nás doslova nabil rockovou energií. A protože se děti tak energicky ujaly popěvku, který jsme měli možnost si s Vildou zazpívat, vybraní šťastlivci dostaly dokonce šanci se zpěvákem pobýt na jevišti. A kdo ví, třeba některé z dětí zachvátí inspirace a mezi ?našimi? mladými vyroste nová hvězda.
Člověk, který má před diváky předstoupit po takové dávce energie, to rozhodně nemá lehké, ale paní ředitelka z pyšelského domova Mgr. Hana Juřenová a její doprovod Kateřina to zvládly s grácií, a tak jsme si mohly vyslechnout několik slov i o dalším z domovů spolupracujících s námi.
Ještě než bylo slovo předáno Ing Petru Henyšovi, odchovanci domova v Nymburce, aby nám představil i třetí ze spolupracujících domovů, zazpívala nám jednu známou a jednu méně známou píseň další krásná dáma, Leona Machálková.
A protože nejenom hudbou, ale i smíchem živ je člověk, tak se nám po představení nymburského domova předvedl kouzelník Richard Nedvěd, kterého všichni dobře známe díky jedné talentové soutěži a reklamám nejmenovaného mobilního operátora. A jako asistent z publika se nám ukázal také ředitel našeho sdružení Petr.
A než zazněly dvě poslední písně večera v podání Šárky Markové, jež nám zazpívala známou píseň Hallelujah s úžasným českým textem, a živla Tomáše Trapla, byla divákům předložena rekapitulace toho, co naše sdružení udělalo pro děti v minulém roce a nastíněny cíle, které máme do budoucna.
Koncert poté uzavřelo hudební číslo samotných diváků. Pod vedením kouče Jiřího Voláče Čmolíka jsme dokázali, že hrát se dá opravdu na všechno, dokonce i na novodurové trubky. A že to všem tak krásně šlo, nezůstalo jen u zahrání Ódy na radost, ale vyzkoušeli jsme si i složitější rytmy. A všem to šlo opravdu krásně, radost poslouchat.
Myslím, že není nutné, abych na závěr psala, jak jsme si všichni večer užili a odcházeli z divadla s úsměvy na tvářích a nabití energií, ale stejně to udělám, aby si někdo nemyslel něco jiného. Ještě jednou bych proto ráda poděkovala všem, kdo se podíleli na organizaci koncertu a také všem, kdo na něm vystoupili.Umožnili nám tak strávit super večer ve skvělé společnosti. A to je přeci ten nejlepší způsob, jak oslavit svátky.
