Výšlap na Smrk

Místo: Jizerské Hory (mapa)

Termín: 29. července 2012

Kopírovat odkaz na tuto stránku

V neděli 29. srpna jsme vyrazili ve složení dva Petrové, Martina a Štěpánka do Albrechtic v Jizerských horách, kde tou dobou probíhal druhý běh letního pobytu pro děti z dětských domovů pořádaný spřáteleným občanským sdružením Audabiac. Účelem naší návštěvy nebylo jen setkání s dětmi, ale také společné zdolání nejvyššího vrcholu Jizerských hor - Smrku. Na výšlap s námi šla i další členka našeho sdružení - Lucka - která byla na audabiackém pobytu v roli oddílové vedoucí a zdravotnice a Veronika, dobrovolnice sdružení Audabiac.

Vyrazili jsme krátce po desáté hodině a hned za Albrechticemi nás čekalo táhlé stoupání na Mariánskou horu a Mariánskohorské boudy. Zde se naše dvanáctičlenná skupina rozpadla na dvě části. Ta druhá však nesledovala zelenou značku a sešla druhou stranou zpět do Albrechtic. Naštěstí jsme se brzy našli a mohli pokračovat dál.

Nyní nás čekala nejdobrodružnější část naší túry - cesta podmáčenou pěšinou a přechod Bílé Desné. Vzhledem k absenci mostku byly dvě varianty přechodu - buď přímo vodou nebo po kamenech. Za potokem jsme pořídili obligátní společnou fotografii.

Po dalších pár kilometrech jsme došli na Smědavu, kde jsme si dali oběd a nabrali síly na závěrečný výstup. Kousek za Smědavou se však náhle zatáhlo (takové rychlé setmění zatím nikdo z nás nezažil) a spustil se téměř monzunový liják. Petr již chtěl výlet zabalit, ovšem nikdo z dětí ani dospělých na jeho návrh nepřistoupil. Na Předělu jsme se tedy rozhodli, že i přes nepřízeň počasí půjdeme dál.

Nakonec jsme tedy vrcholu Smrku, jež se tyčí do výše 1124 metrů nad mořem, dosáhli všichni. Předem jsme měli zjištěno, že se na Smrku nachází rozhledna. Po výstupu jsme ale žádnou neviděli. Až po nějaké chvíli - když foukl silnější vítr - nám rozhledna zamávala - zjistili jsme, že stojíme necelých 100 metrů od ní, ale přes hustou mlhu, kterou onen vítr zčásti odvál, nebyla vidět. Exkluzivní fotografie z rozhledny najdete ve fotogalerii.

Nakonec jsme již pohodovým tempem sešli do Bílého potoka, kde na nás čekali Aneta a Karel z Audabiaku, kteří nás všechny odvezli zpět do Albrechtic, kde jsem se s dětmi rozloučili a odjeli do svých domovů.

Děkujeme všem dobrovolníkům a taktéž všem z Audabiaku, že nám umožnili tuto akci v rámci jejich pobytu uspořádat.